EN
Rychlé odkazy
První certifikovaná plnoměřková testovací trať Hyperloopu v Evropě je nyní připravena na provozní zkoušky, což představuje významný milník pro udržitelnou a extrémně rychlou dopravu. Vyvinutá výzkumným týmem Hyperloop na Technické univerzitě Mnichov (TUM), absolvovala 24metrová trať dne 10. července 2023 první úspěšný zkušební běh ve vakuu s pasažérskou kabinou.
Specializovaná studie, kterou nedávno zveřejnila Evropská komise, ukazuje, že velmi očekávaná technologie Hyperloop v Evropě překonala čistě koncepční fázi a vstoupila do zralého stadia vývoje, v němž je již způsobilá k testování na úrovni demonstrace. Jako disruptivní technologie začleňovaná do dlouhodobé dopravní strategie EU se Hyperloop díky svým klíčovým výhodám, jako je potenciální rychlost přesahující 500 km/h a nízké emise uhlíku, prosazuje jako nová možnost spojování hlavních evropských měst. Přesto vysoké náklady, technická hrdla a koordinace regulativních požadavků znamenají, že rozsáhlé nasazení této technologie bude vyžadovat ještě značně dlouhou dobu čekání.
Dne 4. listopadu 2025 shromáždil European Hyperloop Center mezinárodní komunitu vysokorychlostní mobility v Barceloně. Startupy, korporace, dodavatelé a investoři se sešli na konferenci Hyperloop Congress, aby společně prozkoumali budoucnost této technologie.
Základní přitažlivost Hyperloopu spočívá v jeho potenciálu revolučně změnit stávající dopravní systémy. Podle studie by tento druh dopravy, který dosahuje vysokých rychlostí prostřednictvím vakuových trubek a technologie magnetické levitace, mohl sloužit jako čistá alternativa letecké dopravě na vzdálenosti mezi 500 a 1 750 kilometry – obzvláště tehdy, je-li poháněn zdroji energie s nízkým uhlíkovým výskytem, a nabízí tak významné výhody v podobě snížených emisí oxidu uhličitého. Dále jeho minimální závislost na povětrnostních podmínkách, menší nároky na plochu (např. prostřednictvím nadzemních tratí) a nízká hladina hluku velmi dobře odpovídají cílům EU v oblasti dekarbonizace, regionální synergii a průmyslové obnovy. Má potenciál oživit ekonomickou aktivitu v transnárodních městských aglomeracích, což přinese výhody jak pro každodenní cestování, tak pro logistické operace.
Nicméně stále existuje prostor pro zlepšení technologické zralosti. Zatímco klíčové technologie, jako jsou pohonné systémy, které vycházejí převážně z leteckého a kosmického průmyslu, jsou relativně dobře ovladatelné, stále zůstávají výzvy spojené s udržováním dlouhých vakuových trubek a zajištěním bezpečnosti při poruchách zařízení. Ještě kritičtější je závislost Hyperloopu na surovinách, jako je lithiová ruda a vzácné zeminy, což by mohlo Evropu oslabit v řetězci dodavatelů – strategické riziko, které EU musí zvážit. Průmysl těžké nákladní dopravy a projektových nákladů hrozí, že bude vyloučen z této další velké revoluce evropské logistiky.
Náklady stále zůstávají nejvýznamnější překážkou. Zpráva odhaduje náklady na výstavbu Hyperloopu na 20 až 36 milionů eur za kilometr. Vybudování komplexní sítě po celé Evropě by vyžadovalo investice ve výši stovek miliard eur. I u střednědobé páteřní sítě zaměřené na osm zemí, včetně regionu Benelux, Francie a Německa – s celkovou délkou 6 207 kilometrů – by byla zapotřebí investice ve výši 227 miliard eur. Ačkoli se očekává, že provozní náklady budou dlouhodobě nižší než u klasických železnic (díky nižšímu opotřebení a nižším nárokům na údržbu u technologie magnetické levitace) a roční příjmy by mohly dosáhnout 61 miliard eur na základě odhadu tarifů ve výši 0,2 eura za kilometr, dlouhá doba návratnosti investic dále nutí politiky k opatrnosti.
Pro rozvoj technologie využila EU mechanismy jako je „Společné podnikání evropské železnice“ a „Hyper4Rail“, které podporují standardizaci a interoperabilitu, čímž se předchází předčasnému rozdělení mezi různými firemními technologickými přístupy. Studie doporučuje uplatňovat partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) za účelem sdílení rizik a přitahování soukromého kapitálu, a zároveň zdůrazňuje, že regulační rámce musí být „dostatečně flexibilní, aby umožnily experimentování, ale zároveň dostatečně jasné, aby poskytovaly směrnice“, čímž se ponechává prostor pro technologickou iteraci.
Pokud jde o časový rámec, očekávání EU zůstávají realistická: rozsáhlé nasazení je v krátkodobém horizontu nepravděpodobné, první demonstrační trasy by mohly být v provozu až mezi lety 2035 a 2040. Skutečná transnárodní síť Hyperloop se podle optimistických odhadů může začít utvářet až v letech 2060–2090. Do té doby by hybridní řešení, jako je například technologie „MagRail“ vyvinutá polskou společností Nevomo, mohla sloužit jako přechodný přístup – integrující prvky inovací Hyperloop do stávajících železničních sítí a postupně se tak posouvající směrem k extrémně vysokorychlostní dopravě.
Pro Evropu Hyperloop představuje nejen dopravní revoluci, ale také strategickou iniciativu, jejímž cílem je dosáhnout „mobility neutrální v uhlíku“ a posílit regionální soudržnost. Ačkoli je před námi dlouhá cesta, s pokročilejšími demonstračními testy a se vyvíjejícím politickým rámce se tento „závod rychlosti ve vakuových trubkách“ postupně mění z vzdálené vize ve skutečnost.